Jak správně doostřit nafocené snímky v PC?
7. 7. 2007
Úvod - je vůbec nutné doostřovat fotografie v PC?
Nejschůdnější by asi bylo fotografovat tak, aby žádné dodatečné nároky na doostřování snímků v PC nevznikaly. Kdo však začne fotit digitální zrcadlovkou, záhy zjistí, že se mu téměř nikdy nepovede pořídit takovou fotografii, která by alespoň trochu doostřit nepotřebovala.
Důvodů, proč tomu tak je, existuje několik. První souvisí

Právě tímto zprůměrováním na jednu RGB buňku obrazu se tedy ztratí část detailů, a tím i "ostrost" původních pixelů senzoru.
Aby princip Bayerovy masky "kvalitně" fungoval v praxi a nevytvářel v některých situacích příliš degradovaný obraz, používá se před snímacím senzorem ještě tzv. anti-aliasing filtr, který svou činností obraz také trochu rozostřuje. Má totiž zabraňovat vzniku tzv. "moiré" (viz obrázek níže, který je v originále tvořen pouze jednotlivými body umístěnými od sebe ve stejné vzdálenosti), jehož zdroj potenciálně spočívá v pravidelné struktuře pixelů na senzoru, které jsou uspořádány do matice. V praxi
platí, že když zaznamenáváme pravidelný vzorek strukturou uspořádanou rovněž do pravidelného vzorku podobné velikosti, vznikají různé nechtěné efekty (jako třeba moiré), a tak musí anti-aliasing jako "změkčovací filtr" zabránit průchodu detailů obrazu větších než cca 50 čar/mm, a tím předejít těmto zvláštním obrazcům, ovšem na úkor ztráty detailů. O kvalitě optické soustavy objektivu, která se rovněž jistým dílem účastní na výsledné ostrosti fotografie, pak snad není ani nutné hovořit.
Doostřit fotografii (ať u ve fotoaparátu samém nebo v PC) je tedy nutné už ze samotné podstaty způsobu zpracování snímků bezprostředně po stisknutí spouště fotografického přístroje.
Upřesňující srovnání, které se nadto nabídne v praxi, objevíme mezi fotografiemi pořízenými digitální zrcadlovkou a kompaktem - a ejhle, fotka pořízená přístrojem několikanásobně levnějším, bude působit mnohem ostřejším dojmem, než fotografie ze zrcadlovky! Je to však přednost pouze zdánlivá, přičemž jejím určujícím kritériem je, komu je digitální kompakt určen - tedy laické fotografické veřejnosti. Kompaktní přístroje totiž provádí doostřování poměrně radikálním způsobem už v rámci svého vlastního softwarového vybavení a drží se hesla, že ideálem je hotová ostrá fotka, kterou není zapotřebí dále upravovat. Ze strany výrobců jde jistě také o vstřícný krok k těm uživatelů
m, kteří s plnou datovou kartou spěchají rovnou do digilabu.
Naproti tomu digitální zrcadlovka nabízí prostor všem, kdo chtějí mít postprocesing od začátku do konce ve svých rukou. Za prvé: řekli jsme si, že fotografie pořízená DSLR je vždy trochu neostrá. Dále: ať už provádíme jakékoliv úpravy fotografií v PC, je pravděpodobné, že se jejich ostrost úpravami ještě více ztratí a my to budeme chtít v závěru napravit. A nakonec: jistě se najde i taková skupina lidí, kteří budou s uměleckými ambicemi volat: "chvála neostrosti!", přičemž je třeba přiznat, že neostrost jako umělecký prostředek je významnou cestou, jak na diváka zapůsobit - snímky mají velkou míru dynamičnosti a expresivity. Jedny vznikají tak, že neostrý výsledek je způsobe
n shodou okolností (vznikají například jako historické dokumenty - Dmitrij Baltermanc: "Útok", 1942 (obrázek vlevo nahoře) anebo vznikají jako neostré cíleně - s uměleckým záměrem - Piotr Artemski: "One Photo", 2007 (obrázek vpravo).
A tak právě pro tuto "uměleckou svobodu" ponechávají digitální zrcadlovky způsob doostřování především na uživateli, a i když je už v jejich menu možné stejně jako u kompaktů nastavit míru ostření, v praxi to znamená, že DSLR uvnitř přístroje doostřují "poměrně málo" (nastavená hodnota ostření (sharpness) na 0 ovšem neznamená, že zrcadlovka nebude ostřit vůbec. Jde o průměrnou hodnotu nastavenou z výroby u té které obchodní značky). Doostřování pak bývá tou poslední operací před tiskem fotografií a řídí se rozumným heslem, že doostřovat je nutné podle obsahu, velikosti a použití fotografie, nikoliv vždy a za každou cenu.
Jinak řečeno, doostřování je veskrze relativní záležitostí a jestliže neznáme předem finální podobu foto
grafie (budu muset udělat výřez, korekci barev, změnu rozlišení, na jakém zařízení a na jaký materiál budu tisknout...?), není asi radikální softwarové ostření uvnitř fotoaparátu to pravé ořechové. Udělám-li výřez a zmenším-li velikost fotografie, pravděpodobně snížím její kvalitu a doostřovat budu opatrněji, nežli u kvalitní fotografie s rozlišením 350 dpi. Mám-li záměr fotografii vytisknout na inkoustové tiskárně, doostřovat budu muset také o trochu více, protože při inkoustovém tisku dochází k částečnému rozpití inkoustu a tedy i ke ztrátě ostrosti. Ke změkčení snímku však dochází i při laserovém tisku nebo tisku na plotteru a chemickém minilabu. Tisk zároveň ovlivňuje i kvalita použitého papíru a samozřejmě i velikost výsledného snímku na papíru - ne nadarmo se říká, že "co je malé, to je ostré". Rozdíl v záměrech doostřit snímek bude nepochybně také u krajinářské fotografie ve srovnání s fotografií portrétní, uměleckou či abstraktní.
Shrnutím těchto našich počátečních úvah by mohlo být to, že nemáme k dispozici univerzální prostředky a cestu k doostření fotografií, kterou bychom jako mustr mohli použít na všechny pořizované fotografie bez rozdílu. Ideálním se spíše jeví "individuální přístup" k jednotlivým snímkům, protože právě v této svobodě rozhodnutí, jak výsledná fotografie bude vypadat, je jediná cesta ke kvalitní realizaci fotografického záměru. Další výhodou doostření fotografie v některém z grafických editorů je, že používané programy poskytují narozdíl od fotoaparátů daleko širší rozpětí použitelných hodnot pro finální úpravu (doostření).
Aby princip Bayerovy masky "kvalitně" fungoval v praxi a nevytvářel v některých situacích příliš degradovaný obraz, používá se před snímacím senzorem ještě tzv. anti-aliasing filtr, který svou činností obraz také trochu rozostřuje. Má totiž zabraňovat vzniku tzv. "moiré" (viz obrázek níže, který je v originále tvořen pouze jednotlivými body umístěnými od sebe ve stejné vzdálenosti), jehož zdroj potenciálně spočívá v pravidelné struktuře pixelů na senzoru, které jsou uspořádány do matice. V praxi

Doostřit fotografii (ať u ve fotoaparátu samém nebo v PC) je tedy nutné už ze samotné podstaty způsobu zpracování snímků bezprostředně po stisknutí spouště fotografického přístroje.
Upřesňující srovnání, které se nadto nabídne v praxi, objevíme mezi fotografiemi pořízenými digitální zrcadlovkou a kompaktem - a ejhle, fotka pořízená přístrojem několikanásobně levnějším, bude působit mnohem ostřejším dojmem, než fotografie ze zrcadlovky! Je to však přednost pouze zdánlivá, přičemž jejím určujícím kritériem je, komu je digitální kompakt určen - tedy laické fotografické veřejnosti. Kompaktní přístroje totiž provádí doostřování poměrně radikálním způsobem už v rámci svého vlastního softwarového vybavení a drží se hesla, že ideálem je hotová ostrá fotka, kterou není zapotřebí dále upravovat. Ze strany výrobců jde jistě také o vstřícný krok k těm uživatelů

Naproti tomu digitální zrcadlovka nabízí prostor všem, kdo chtějí mít postprocesing od začátku do konce ve svých rukou. Za prvé: řekli jsme si, že fotografie pořízená DSLR je vždy trochu neostrá. Dále: ať už provádíme jakékoliv úpravy fotografií v PC, je pravděpodobné, že se jejich ostrost úpravami ještě více ztratí a my to budeme chtít v závěru napravit. A nakonec: jistě se najde i taková skupina lidí, kteří budou s uměleckými ambicemi volat: "chvála neostrosti!", přičemž je třeba přiznat, že neostrost jako umělecký prostředek je významnou cestou, jak na diváka zapůsobit - snímky mají velkou míru dynamičnosti a expresivity. Jedny vznikají tak, že neostrý výsledek je způsobe

A tak právě pro tuto "uměleckou svobodu" ponechávají digitální zrcadlovky způsob doostřování především na uživateli, a i když je už v jejich menu možné stejně jako u kompaktů nastavit míru ostření, v praxi to znamená, že DSLR uvnitř přístroje doostřují "poměrně málo" (nastavená hodnota ostření (sharpness) na 0 ovšem neznamená, že zrcadlovka nebude ostřit vůbec. Jde o průměrnou hodnotu nastavenou z výroby u té které obchodní značky). Doostřování pak bývá tou poslední operací před tiskem fotografií a řídí se rozumným heslem, že doostřovat je nutné podle obsahu, velikosti a použití fotografie, nikoliv vždy a za každou cenu.
Jinak řečeno, doostřování je veskrze relativní záležitostí a jestliže neznáme předem finální podobu foto

Shrnutím těchto našich počátečních úvah by mohlo být to, že nemáme k dispozici univerzální prostředky a cestu k doostření fotografií, kterou bychom jako mustr mohli použít na všechny pořizované fotografie bez rozdílu. Ideálním se spíše jeví "individuální přístup" k jednotlivým snímkům, protože právě v této svobodě rozhodnutí, jak výsledná fotografie bude vypadat, je jediná cesta ke kvalitní realizaci fotografického záměru. Další výhodou doostření fotografie v některém z grafických editorů je, že používané programy poskytují narozdíl od fotoaparátů daleko širší rozpětí použitelných hodnot pro finální úpravu (doostření).
Co to vlastně znamená "doostřit" snímek?
Zostření či doostření fotografie je v podstatě matematické (softwarové) zvýšení kontrastu existujících hran, ať už onu hranu tvoří pixely odlišných barev či jasu. Nepochybně


Co však znamená informace, že obrázek byl zaostřován s poloměrem 4 a mírou 200 % ? Zde už bychom měli přistoupit k vysvětlení, jak vlastně doostřujeme v grafickém editoru.
Jak doostřovat fotografie v PC?
V současné době existuje řada programů, v nichž lze fotografie upravovat, ale výsadní postavení v nich během let získal Adobe Photoshop, jehož doostřovací metody inspirovaly i jiné grafické editory. Co bude řečeno níže, platí nejen pro Photoshop - varianty CS a jeho předchozí verze, ale lze to s jistými obměnami použít i v dalším bohatém množství softwaru na úpravu fotografií. V samotném Photoshopu pak existuje několik cest, jak fotografii doostřit.
Postupy mohou být následující:
a) využití filtru Unsharp Mask (v české verzi "Doostřit")
Otevřenou fotografii zobrazíme nejlépe ve 100% velikosti. V nabídce "Filter" (Filtr) přejdeme do podnabídky "Sharpen" (Zostření) a vybereme "Unsharp Mask" (doslova:

V dialogovém okně Unsharp Mask (Doostřit) jsou k dispozici tři posuvníky. Prvním - Amount (Míra) můžeme stanovit míru zostření snímku - určuje výraznost zaostření a její velikost je určována především kontrastem zaostřovaných detailů v obraze. Čím nižší kontrast, tím vyšší hodnota musí být nastavena (typické hodnoty se pohybují mezi 50 - 150%. Pod 50% bývá účinek většinou nedostatečný, nad 150% hrozí vznik šumu - i když záleží na parametrech dalších posuvníků), druhým - Radius (Poloměr) určujeme kolik obrazových bodů (pixelů) bude od okraje snímku zostřením ovlivněno - tedy šířku programem vytvářených kontur v obrazových bodech (typické hodnoty se pohybují mezi 0, 5 až 4 - zkuste dát vyšší (jde až 250), a uvidíte, co se stane), třetím - Treshold (Práh) je možné určit, jak rozdílný musím být obrazový bod od dalších okolních, aby byl považován za hraniční a aby byl filtrem ovlivněn - určuje minimální tonální rozdíl, který bude v obraze ostřen, a proto může velmi dobře ovlivnit hladkost plošných oblastí, nebo naopak proostřenost malých detailů. U krajinné fotografie, kde je m

Lze samozřejmě vytvořit bezpočet různých variant nastavení k doostření, přesto však existuje několik doporučeníhodných postupů:
1. Doostření portrétů - záběrů lidské tváře - jemné doostření
- je možné zkusit: Amount (Míra) = 80%, Radius (Poloměr) = 2, Treshold (Práh) = 3
2. Opravdu jemné doostření - reklamní výrobky, budovy, exteriér, interiér- je možné aplikovat: Amount (Míra) = 230%, Radius (Poloměr) = 0,4 - 0,5, Treshold (Práh) = 3
3. Univerzální doostření - hodí se k běžnému použití - je možné nastavit: Amount (Míra) = 80 - 100%, Radius (Poloměr) = 1, Treshold (Práh) = 4
4. Webové doostření - pro snímky, u níž bylo dpi sníženo na 72 a došlo k rozostření
- je možné použít: Amount (Míra) = 400%, Radius (Poloměr) = 0,2 - 0,3, Treshold (Práh) = 0
5. Maximální doostření - snímky se zřetelnými obrysy - rozostřené snímky- je možné nastavit: Amount (Míra) = 50%, Radius (Poloměr) = 4, Treshold (Práh) = 2
Použijeme-li filtr Unsharp Mask nesprávně (příliš vysoké hodnoty vedoucí k přeostření), může se ve snímcích objevit jakási "nepříjemná barevná záře a šum". I pro mnohé další výhody (možnost zostřit jen oblast světel nebo jen stínů, možnost uložení nastavení k pozdějšímu použití, využití funkce "navíc" - More Accurate (Přesnější), použití většího náhledu) používají někteří další filtr k doostření svých fotografií:b) využití filtru Smart Sharpen (v české verzi "Chytré zostření")


V rámci přepínače Basic (Základní) používáme nastavení podobným způsobem, jak je popisováno výše u filtru Unsharp Mask. Navíc se tu však nachází seznam Remove (Odstranit), kde můžeme odstranit tři typy rozostření fotografií. Když vybereme Gaussian Blur (Gaussovské rozostření), dojde k doostření s téměř shodným výsledkem jako při použití běžného filtru Unsharp Mask (Doostřit), protože bude použit podobný algoritmus. Zvolíme-li k odstranění Motion Blur (Rozmáznutí), budeme muset též zadat úhel rozostření ve fotografii a teprve když použijeme Lens Blur (Rozostření objektivu), uděláme asi nejlépe, protože tento typ "odstranění rozostření" dobře rozeznává obrysy předmětů na snímku a zároveň tak vytváří méně barevného šumu, než ostatní položky. Jistě je pa


V rámci přepínače Advanced (Rozšířený) je dále možné upravovat míru ostření oblastí stínů (karta Shadow) a světel (karta Highlight), a to za pomocí tří jezdců: Fade Amount (Míra zeslabení), Tonal Width (Tonální šířka) a Radius (Poloměr). Zde lze kupříkladu na kartě Highlight (Světla) přesunutím jezdce posuvníku Fade Amount (Míra zeslabení) směrem doprava zmenšit míru zostření v oblastech světel a zredukovat tak barevný šum, který vznikl předchozím ostřením.
c) Doostřování barev v režimu Lab
Dalším, už trochu specifickým postupem pro doostření fotografií, je metoda ostření barev v režimu Lab, jejímž hlavním cílem je zabránit vzniku barevného šumu, který se objevuje po doostření fotografií způsoby popisovanými výše v odstavcích a), b), a tím pádem je snímek možné doostřit ještě trochu víc. Postup je už trochu náročnější, ale zvládne jej i začátečník.

Otevřeme fotografii a v nabídce horní lišty vybereme Window (Okna) a zvolíme Channels (Kanály). Poté v nabídce horní lišty vybereme Image (Obraz) a v další nabídce Mode (Režim) zvolíme Lab color (Lab barva). Paleta Channels (Kanály) vpravo dole se změnila. Nyní kanál Lightness (L-světlost) obsahuje světlost a detaily, kdežto kanály "a" a "b" obsahují informace o barvách. Co se stalo? Oddělili jsme kanál Lightness (L-světlost) od barevných informací v kanálech "a" a "b" - a jistě asi tušíte, jak budeme pokračovat dál. Kliknutím na kanál Ligtness (L-světlost) jej vybereme a za pomocí filtru Unsharp Mask (Doostřit) - viz výše - doostříme pouze černobílý kanál, čímž se ani po radikálnějším zostření neobjeví na fotografii světle barevný šum. Poté je třeba vrátit se k barevnému režimu RGB: Image (Obraz), dále Mode (Režim) a RGB color (RGB barva). Celou akci pak lze zautomatizovat jejím přiřazením některé z kláves klávesnice PC.
d) Zostření světlosti
Cíl této metody je stejný jako u postupu v odstavci c), to znamená: v maximální míře omezit barevný šum, ale cesta k výsledku je poněkud odlišná. Záleží na každém, komu jaká metoda vyhovuje a kterou bude používat.
e) Zostření (zvýraznění) obrysů objektů ve fotografii
Otevřeme fotografii, která obsahuje mnoho obrysů (linie, potrubí atd.) a klávesovou zkratkou Ctrl + J vytvoříme kopii vrstvy Layer 1 (Vrstva 1). V nabídce horní lišty přejdeme na Stylize (Stylizace) a vybereme Emboss (Reliéf). U hodnot Angle (Úhel) a Amount (Míra) můžeme ponechat standartních 135 stupňů a 100 % a u Height (Výška) zadat 2 - 4 pixely. Po potvrzení na OK se snímek objeví v šedé barvě a podél obrysů hran a linií se objeví další barvy. Zkratkou Shift + Ctrl + U vrstvu odbarvíme.
Na paletě Layers (Vrstvy) změníme prolnutí z Normal (Normální) na Hard Light (Tvrdé světlo) - ostraníme tak šedou a obrysy zůstanou ostřejší a výraznější. Pokud budeme chtít upravit intenzitu ostření, pak to můžeme udělat jezdcem v poli Opacity (Krytí).
f) Doostření portrétů
Tento způsob úprav má za cíl fotografii doostřit bez současného narušení a zbytečného zvýraznění textury kůže ve tváři. Po otevření snímku vytvoříme kopii vrstvy Background (Pozadí). Aplikujeme filtr Unsharp Mask (Doostřit) s univerzálními hodnotami (viz výše).

g) Metoda "postupného zmenšování fotografie"
Tato metoda je prý založena na specifických funkcích JPEG algotitmu a souvisí s tzv. "kvantovací maticí" - což je termín z již opravdu vysoké matematiky. Následující výklad o zmenšování - právě když bude proveden tak, jak je popisován - má mít i určitý vliv na výslednou (kvalitativně lepší) ostrost fotografie.
Nejprve je třeba vědět, jaký rozměr bude mít výsledná fotografie. Aby se nám snadněji počítalo, dejme tomu, že jeden z rozměrů (třeba ten větší) má být ve výsledku 700 pixelů. Tímto poslední rozměrem musí být předchozí fotografie po ořezu a zmenšení dělitelná na celé číslo. Mám-li tedy kupříkladu originální velikost snímku 3072 x 2048 pixelů, zmenším první rozměr se zachováním proporcí na 2800 pixelů, pak na 1400 a nakonec na 700 pixelů anebo rovnou na 1400 a pak na 700 pixelů.
Celý postup pak může vypadat následovně: Otevřeme fotografii v originální velikosti a na kopii vrstvy (klávesovou zkratkou Ctr + J) aplikujeme jeden z doostřovacích filtrů (viz výše). Změníme velikost na 2800 pixelů a vytvoříme z této kopie novou kopii vrstvy - opět aplikujeme doostřovací filtr(y) a zmenšíme na 1400 pixelů. Zkopírujeme vrstvu, znovu přeostříme a vytvoříme finální rozměr: 700 pixelů. Je možné ještě mírně doostřit - například Radius (Poloměr) 0, 3 pixelů, Amount (Míra) 80 %, Treshold (Práh) 0 (nesmíme vytvořit barevný šum z přeostření). Na poslední vrstvě je pak možné upravovat míru krytí ze 100 % na nižší - k úplné spokojenosti. Sloučíme viditelné vrstvy a obrázek uložíme.
Závěr
Doostření fotografií v grafickém editoru nemůže samozřejmě nahradit správné ostření při samotném pořizování snímků v terénu. Softwarová "pomoc" v rámci postprocesingu má své hranice. Řekli jsme si, že se doostřují hrany - tam, kde žádné nejsou - není co doostřovat a obnovovat. I při pořízení správně zaostřené fotografie v terénu však bývá doostření v PC téměř nezbytné - zvláště fotíme-li digitální zrcadlovkou a nemá-li snímek umělecké cíle, kde je rozostření výrazovým prostředkem. Ostrá fotografie prostě subjektivně působí jako hezčí, než rozostřená.
Výše zmíněné postupy doostřování si nečiní nárok být jedinými cestami, jak dosáhnout cílů při úpravách fotografií v PC. Jsou jen skromným příspěvkem do rozsáhlé džungle návodů a tutoriálů, které lze dnes čerpat z různých zdrojů. Pokud jen trochu poodhalily tajemství ostré fotografie, splnily svůj účel.
Ostatně, jaké postupy doostřování používáte vy?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář