Cesta k Mumlavskému vodopádu z Rokytnice nad Jizero
u patří k těm méně náročným trasám, i když vás může počáteční stoupání z centra města na první pohled odradit. Lze ji ovšem absolvovat i s malými dětmi. Ještě před vyjitím, když jsme se zastavili v informačním centru, jsme byli varováni, že "je to do kopce", ale nakonec jsme nelitovali, že jsme se rozhodli vyjít po zelené hned za informačním centrem do prudkého stoupání a pokračovat směrem ke Studenovu. Asfaltová cesta se po několika minutách sice proměnila v kamenitou, ale byla lemována vzrostlou alejí listnáčů, takže na nás nepronikaly sluneční paprsky, které tu a tam vykukovaly ze zamračené oblohy a nepříjemně žhnuly.
Asi po jednom kilometru jsme vstoupili do lesa a stoupali stále vzhůru. Překvapilo nás, že jsme v sobotu a o letních prázdninách doposud nikoho nepotkali a začali jsme na chvíli pochybovat o tom, zda jdeme po té nejvhodnější trase. Uklidnil nás až první rozcestník, který nabízel cestu vzhůru jednak směrem na Studenov a druhou tzv. Kostelní cestou na rozcestí zvané Ručičky. Směr na Studenov jsme zvolili pro výstup, variantu přes rozcestí Ručičky a Kostelní cestu pro sestup zpět do Rokytnice. Trošku nás mrzelo, že to, co jsme na Studenov vystoupali, jsme během krátké chvíle opět
"ztratili" sestupem do údolí, ale k Mumlavskému vodopádu to bylo podle mapy už jen nepatrný kousek přes vrstevnice, a to nás pohánělo dál.
V závěrečném stoupání lesem nás překvapily plotem ohraničené hluboké jámy - pozůstatky po důlní činnosti v bývalém rudném dolu Harachov. Těžil se zde fluorit, barit a galenit, přičemž přístup do některých štol včetně hornického muzea je možné absolvovat v areálu firmy Adoz cz a.s. v Harachově.
Absence turistů v první části trasy se začala v těchto místech proměňovat v čilý, až nepříjemný ruch, který podtrhoval jisté zklamání ze samotného místa Mumlavského vodopádu. Krátce řečeno: hlava na hlavě. Úzký mostek přes říčku Mumlavu byl permanentně plný, návštěvníci se fotili přímo u vodopádu, odpočívali a svačili na kamenech, proudy lidí neustále pochodovali kolem vody, pokřikovali na sebe a v přímé blízkosti vodopádu jsme napočítali osm stativů s fotoaparáty zabírajících ty nejlepší úhly k focení. Zklamaně jsme se rozhlíželi, cvakli dvě tři
fotky, když na chvíli zmizelo slunce, a rozhodli se, že toto jinak krásné místy navštívíme určitě někdy později, nejlépe mimo hlavní turistickou sezónu. Nejhezčí bude asi na podzim (jak svědčí některé fotogalerie na internetu), zvláště ony vymleté "obří hrnce", největší a nejhlubší v Krkonoších, které jsme mohli sledovat při cestě po modré kolem koryta Mumlavy, nás utvrdili v tom, že se sem jistě vrátíme.
Mumlavská bouda byla zavřená a tak jsme se, poměrně dosti draze :(, občerstvili v blízkém stánku s venkovním posezením (od vodopádu cca 100 m). Pokračovali jsme po modré, mírným, ale nekonečným (cca 5km) stoupáním podél Mumlavy po asfaltové stezce a dorazili ke Krakonošově snídani. Hned za tímto rozcestím se naše zpáteční cesta do R
okytnice (nyní po žluté) prudce stočila do prava a následovalo další stoupání, tentokráte po vrstevnicích Lysé hory (1343 m.n.m.) s Plešivcem (1210 m.n.m.) po pravé straně. Klesali jsme k rozcestí Ručičky, přešli jsme přes Kostelní vrch a Kostelní cestou jsme se opět napojili na zelenou trasu směřující zpět do míst odkud jsme z Rokytnice nad Jizerou před několika hodinami vyšli.
u patří k těm méně náročným trasám, i když vás může počáteční stoupání z centra města na první pohled odradit. Lze ji ovšem absolvovat i s malými dětmi. Ještě před vyjitím, když jsme se zastavili v informačním centru, jsme byli varováni, že "je to do kopce", ale nakonec jsme nelitovali, že jsme se rozhodli vyjít po zelené hned za informačním centrem do prudkého stoupání a pokračovat směrem ke Studenovu. Asfaltová cesta se po několika minutách sice proměnila v kamenitou, ale byla lemována vzrostlou alejí listnáčů, takže na nás nepronikaly sluneční paprsky, které tu a tam vykukovaly ze zamračené oblohy a nepříjemně žhnuly. Asi po jednom kilometru jsme vstoupili do lesa a stoupali stále vzhůru. Překvapilo nás, že jsme v sobotu a o letních prázdninách doposud nikoho nepotkali a začali jsme na chvíli pochybovat o tom, zda jdeme po té nejvhodnější trase. Uklidnil nás až první rozcestník, který nabízel cestu vzhůru jednak směrem na Studenov a druhou tzv. Kostelní cestou na rozcestí zvané Ručičky. Směr na Studenov jsme zvolili pro výstup, variantu přes rozcestí Ručičky a Kostelní cestu pro sestup zpět do Rokytnice. Trošku nás mrzelo, že to, co jsme na Studenov vystoupali, jsme během krátké chvíle opět
"ztratili" sestupem do údolí, ale k Mumlavskému vodopádu to bylo podle mapy už jen nepatrný kousek přes vrstevnice, a to nás pohánělo dál.V závěrečném stoupání lesem nás překvapily plotem ohraničené hluboké jámy - pozůstatky po důlní činnosti v bývalém rudném dolu Harachov. Těžil se zde fluorit, barit a galenit, přičemž přístup do některých štol včetně hornického muzea je možné absolvovat v areálu firmy Adoz cz a.s. v Harachově.
Absence turistů v první části trasy se začala v těchto místech proměňovat v čilý, až nepříjemný ruch, který podtrhoval jisté zklamání ze samotného místa Mumlavského vodopádu. Krátce řečeno: hlava na hlavě. Úzký mostek přes říčku Mumlavu byl permanentně plný, návštěvníci se fotili přímo u vodopádu, odpočívali a svačili na kamenech, proudy lidí neustále pochodovali kolem vody, pokřikovali na sebe a v přímé blízkosti vodopádu jsme napočítali osm stativů s fotoaparáty zabírajících ty nejlepší úhly k focení. Zklamaně jsme se rozhlíželi, cvakli dvě tři
fotky, když na chvíli zmizelo slunce, a rozhodli se, že toto jinak krásné místy navštívíme určitě někdy později, nejlépe mimo hlavní turistickou sezónu. Nejhezčí bude asi na podzim (jak svědčí některé fotogalerie na internetu), zvláště ony vymleté "obří hrnce", největší a nejhlubší v Krkonoších, které jsme mohli sledovat při cestě po modré kolem koryta Mumlavy, nás utvrdili v tom, že se sem jistě vrátíme.Mumlavská bouda byla zavřená a tak jsme se, poměrně dosti draze :(, občerstvili v blízkém stánku s venkovním posezením (od vodopádu cca 100 m). Pokračovali jsme po modré, mírným, ale nekonečným (cca 5km) stoupáním podél Mumlavy po asfaltové stezce a dorazili ke Krakonošově snídani. Hned za tímto rozcestím se naše zpáteční cesta do R
okytnice (nyní po žluté) prudce stočila do prava a následovalo další stoupání, tentokráte po vrstevnicích Lysé hory (1343 m.n.m.) s Plešivcem (1210 m.n.m.) po pravé straně. Klesali jsme k rozcestí Ručičky, přešli jsme přes Kostelní vrch a Kostelní cestou jsme se opět napojili na zelenou trasu směřující zpět do míst odkud jsme z Rokytnice nad Jizerou před několika hodinami vyšli.Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
